Jak říká jeden z hrdinů mojí oblíbené knížky Running Crazy od Helen Summerové, maratony neběhá proto, aby dosáhl úžasného času, ale aby při nich úžasné časy zažíval. Asi se mu to daří, protože jich zaběhl více než sto a ani po dosažení této mety s nimi nehodlá skončit. Moje běžecká filosofie je stejná. Ačkoli se podobně úchvatnou
sbírkou maratonů pochlubit nemohu, všechny dosud uběhnuté jsem si užil dokonale (připustíme-li, že "užívat si něco" nemusí vždy nutně znamenat jen pocity libé). Na konci každého z nich navíc čekal onen, již zmíněný ráj... Od jisté doby se tuhle zkušenost pokouším zachytit slovy, což samozřejmě není nic originálního, neboť tak na Internetu činí již mnoho jiných, stejně zapálených běžců. Jak se mi to daří či nedaří můžete posoudit v mých
maratonpisech.