Moje celkově již třetí účast, zatím vždy stylově ob-rok, v letech i věku končícím sudou číslicí. Poprvé to ovšem podle všech dostupných meteorologických modelů vypadalo, že pořadatelé přišli o svou exkluzivní smlouvu na krásné slunné počasí. Dát na předpověď z pátečního dopoledne, člověk by nevytáhl paty z domu, natož pak běžecké boty do širokých luk a hlubokých lesů kolem říčky Střely. Nakonec to samozřejmě nebylo nijak hrozné, mokro a trochu toho větrného mrholení, ale svým způsobem se jednalo o ideální podmínky pro rekreační pobíhání. Internetové rosničky by zasloužily svorně potrestat za šíření poplašné zprávy… Jako přitěžující okolnost bych soudu doporučil zvážit i fakt, že já osobně celý maraton odklusal v suchých a (i v cíli!) neposkvrněných, zářivě žlutých cumulech, byť je moje běžecké kolegyně z BK Čvacht před startem posměšně nazývaly galuskami a věštily, že si v nich zaručeně rozbiju ústa. Samy se bůhvíproč vyzbrojily trailovými botami, jejichž podrážkou by šlo strouhat brambory. Každý to zkrátka vidíme jinak… Mohu-li dát na osobní zúčastněné pozorování při čekání na start, v poli maratonců i půlmaratonců to v tomto ohledu bylo na poctivou remízu, ani jeden z názorových proudů, jak se na letošní podmračené Baroko správně obout, výrazněji nedominoval.
Pokud jde o běh samotný, pro mě je tenhle podnik jedna a ta samá písnička. Když trať stoupá, nebo vede po širokých cestách a silničkách, prodírám se utěšeně pořadím vpřed. Jakmile však dojde na klesání či techničtější pasáže, přežene se kolem mě každý, komu se zrovna zamane. Kros v mém podání, to je prostě festival zmaru a trapnosti. V prudkém a kamenitém sešupu k potoku mezi Vrážným a Křečovem dostoupilo mé zoufalství dokonce takového stupně, že jsem se potupně uklidil mimo cestu a počkal, až mě mine celé startovní pole. A nejen to. Abych nikoho nebrzdil v rozletu, nechal jsem projít i důchodce s košíkem plným hřibů, výpravu skautů i hejno kačen s mladými… No, tak dramatické to sice nebylo, nicméně zjištění, že v místech, kde já opatrně postupuji krokem těžké pěchoty, hopsají VŠICHNI ostatní jak nezbední kamzíci, mi na běžeckém sebevědomí moc nepřidalo. To se, lidi, jako fakt nebojíte, že se přerazíte?
Dlužno dodat, že zhruba od Manětína jsem měl poněkud jiné starosti… Možná, že za tím byla nerozumná snaha zkombinovat v pátek večer přípravu na závod s poctivou pivní turistikou (v místním Knížecím pivovaru), ale najednou mě ze všeho nejvíc zajímalo, za kterým stromem či křovím by se mi mohlo udělat lépe… S bolavým břichem si maraton moc neužijete, a to ani na tak krásné trati, jakou tu organizátoři namotali kolem Manětínského potoka, a následně i samotné Střely. Nakonec jsem hrdinně zvládl trpět až do kempu v Mladoticích. Parta rozverných trampíků na letní zahrádce u restaurace, kam jsem se odhodlaně vydal, mě vítala přátelskými úsměvy a dotazem, jestli si s nimi dám pivko. Ujistil jsem je, že drahocenné vteřiny tu hodlám ztratit poněkud méně líbivým způsobem… Na spásné místo mě naštěstí nasměrovali bez zbytečných průtahů, a co víc, velmi správně předpověděli, že ačkoli se propadnu celkovým pořadím, určitě se mi po zbytek závodu poběží lépe. Buď měli s běháním vlastní zkušenost, a nebo mají krosové maratony v mém podání s trampingem společného víc, než jsem si ochoten připustit. Tak či tak, bylo mi jasné, že jsem právě definitivně pros… naději na výsledný čas začínající trojkou. Dlouho mě to ale nemrzelo. Konečných 04:05:04 jsou čísla krásná a svůdně souměrná, která můj jubilejní čtyřicátý maraton ozdobila jak svíčky narozeninový dort.
Všechny zmíněné komplikace byly na každý pád jen titěrnosti, které celkovým zážitkům z Baroka na kráse neuberou. Souhlasím s názorem některých běžců, že pokud jde o trať, jedná se o dost možná nejhezčí maraton u nás (po drobné změně, kterou tu loni udělali, navíc už i dostatečně, tedy 42 km dlouhý…). Organizačně bylo opět vše na jedničku s hvězdičkou, přičemž za mládežnickou dechovou kapelu, která nám do kroku vyhrávala ve Vrážném, navrhuji udělit pořadatelům zvláštní cenu v anketě Závod roku, a to za nejlepší, a zároveň nejméně očekávané kulturní rozptýlení na trati (to tam jako opravdu byli všichni jen kvůli nám?). Snad jen ta finišerská medaile by se mohla už konečně změnit, ale pokud ne, nevadí… Stejně se do Plas rád (a snad i brzy) vrátím.
.jpg)